Veronika Šikulová
| Veronika Šikulová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. března 1967 (57 let) Modra |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
| Povolání | spisovatelka, básnířka a publicistka |
| Ocenění | Anasoft Litera (2015) |
| Rodiče | Vincent Šikula |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Veronika Šikulová (* 15. března 1967 Modra, Slovensko) je současná slovenská prozaička.
Život[editovat | editovat zdroj]
Veronika Šikulová se narodila 15. března 1967 v Modre na Slovensku jako nejstarší dítě spisovatele Vincenta Šikuly a psychiatričky Alice Šikulové. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského, následně pracovala v Literárnom týždenníku, Novém čase a v Muzeu Ľudovíta Štúra v Modre. V současné době je zaměstnaná v Malokarpatské knihovně v Pezinku. Má dvě děti a žije v Modre.[1]
Literární činnost[editovat | editovat zdroj]
Debutovala sbírkou krátkých próz Odtiene, za kterou dostala cenu Ivana Kraska. Po ní následovaly knihy Z obloka a Mesačná dúha. Svým, ale i jiným dětem věnovala veselou knížku pro děti To mlieko má horúčku. Některé její prózy vyšly ve sbornících v Rakousku, časopisecky publikovala v Srbsku a Polsku. Za prozaické dílo Medzerový plod (2009) získala ocenění Anasoft litera a také ocenění Křišťálové křídlo za rok 2015 v kategorii publicistika a literatura. V domácích literárních periodikách se objevila její poezie.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Odtiene (1997)
- Z obloka (1999)
- Mesačná dúha (2002)
- To mlieko má horúčku (2006)
- Domček jedným ťahom (2009)
- Diera do svetra (2012)
- Medzerový plod (2014)
- Moyzesovo kvarteto 40 (2015)
- Miesta v sieti (2015)
- Petrichor (2016)
- Ži vo mne (2018)
- Tremolo ostinato (2020)[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Cena Ivana Kraska za knižní debut Odtiene (1999)[2]
- Anasoft litera za knihu Medzerový plod (2015)[3]
- Křišťálové křídlo za rok 2015 v kategorii publicistika a literatura za knihu Medzerový plod [4]
Dílo přeložené do češtiny[editovat | editovat zdroj]
- Místa v síti (2015)
- Mezerovitý plod (2019)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Veronika Šikulová životopis | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Veronika Šikulová: U nás doma robím brankárku. kultura.sme.sk [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Víťazkou Anasoft litera 2015 je Veronika Šikulová. www.anasoft.com [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Laureáti Krištáľového krídla za rok 2015 [online]. 2016-01-28 [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Veronika Šikulová na Wikimedia Commons - O autorce na webu Literárne informačné centrum (slovensky)
- O autorce na webu Databazeknih.cz
